Ve vězení lidé „jí, spí, pracují, studují, hrají, plavou, chodí k doktorovi a navštěvují své rodiny. Také zde mluví, vyjednávají, poslouchají, učí se, vyjadřují názory, mají vztahy, nenávidí a milují. Ve vězení se lidé také dívají, myslí, čtou a poslouchají hudbu, mají pochyby i inspiraci, mají starosti a jsou zneklidňováni, vzrušeni, v depresi, v naději a pláčou a smějí se“, píše Roger Paez, autor věznice Mas d’Enric v Tarragoně (viz strany 28–31), ve své knize Kritické navrhování věznic. Vězení je mikrokosmos, miniaturní svět sám pro sebe. Je to ostrov nebo loď na moři, kterou obývá společnost, jež si díky své izolovanosti musí vyvinout vlastní pravidla… a přesto zvláštním způsobem zrcadlí společnost „tam na druhé straně“. Vězení je heterotopií.

Na Břeclavsku vzniklo unikátní historické muzeum, které návštěvníkům prezentuje jednu z předních světových archeologických lokalit – komplex paleolitických sídlišť Dolní Věstonice – Pavlov. Lokalita se nachází v chráněné krajinné oblasti a je součástí národní kulturní památky. Stavba je proto umístěna pod terénem a do scenérie Pavlovských vrchů se zapojují pouze vystupující bílé prosvětlovací věže. Tvarově složitý objekt je proveden jako monolitická konstrukce technologií bílé vany, přičemž trojrozměrně lomený strop vynášejí pouze obvodové zdi a věže bez dalších podpěr. Materiálové paletě dominují reliéfní beton, dubové dřevo a sklo, v expozicích se kromě klasických muzejních prvků uplatňují také současné audiovizuální technologie.

Rekonstrukce a dostavba školy v asi dvoutisícihlavé obci na hranici hlavního města Prahy je založena na kontrastu původní budovy pocházející zhruba z druhé poloviny 19. století a nové přístavby. Oba objekty se od sebe na první pohled liší jak tvarovým řešením (sedlová vs. plochá střecha), tak materiálem fasády (obyčejná omítka vs. obklad cihelnými pásky) i tvaroslovím okenních otvorů. Stará budova byla uvedena do původní archetypální podoby, která zdůrazňuje její historický význam a dominantní roli v urbanismu obce. Novostavba, napojená krčkem v místě stávajícího schodiště, optimálně využívá školní pozemek a ponechává volnou plochu pro hřiště a zahradu.

„Každý, kdo věří, že exponenciální růst může v konečném světě pokračovat donekonečna, je buď blázen, nebo ekonom.“ Kenneth E. Boulding, ekonóm

Druhý májový týždeň tohto roku sa začalo búranie jedného z najväčších priemyselných areálov v Brne, areálu Vlněna. Komplex veľkorysých niekoľkopodlažných industriálnych hál a spektakulárnych priestorov bude zrovnaný so zemou, aby na zelenej lúke mohlo vyrásť 80 tisíc m² kancelárií. Prečo sa tieto abstraktné dáta metrov štvorcových a počtov parkovacích miest nevedia vtesnať do širokorozponových železobetónových konštrukcií starých pradiarní, prečo je ich potrebné nahradiť novými? Odpoveď na túto otázku nemožno hľadať v racionálnom premýšľaní sedliackym rozumom, ale v logike ekonomických prepočtov, úverových prísľubov a výsledkov obchodovania na burze. Paradoxnosť súčasného maximalizovania produktivity a rastu, ktorý má zabrániť upadnutiu do krízy, je, že už ani tak nepotrebujeme samotné produkty, potrebujeme predovšetkým udržiavať ekonomický rast.

Profesor Ivan Koleček, architekt, můj někdejší učitel, říká, že když přijede do města a vidí jeřáby, znamená to, že se tam staví a že jsou tam potřeba architekti. Řada českých architektů si přesto stýská, že postavit „normální“ dům ve městě je neuvěřitelný výkon, něco jako boj s úředníky či hon za papíry. Současné nastavení stavební legislativy je skutečně alarmující a shodují se na tom jak architekti (Pavel Hnilička, Jakub Filip Novák, Filip Tittl v diskuzi Stavět ve městě, kterou vedl Filip Landa), tak právníci (Jiří Plos v poznámkách k novele stavebního zákona a k podmínkám stavění ve městě). A přestože statistiky stále poukazují na odliv obyvatelstva z měst, mentální nastavení společnosti se pomalu proměňuje. Lidé chtějí zpět svá města, chtějí v nich bydlet, pracovat, bavit se. Nechtějí bydlet v satelitech za městem, nechtějí jezdit do práce autem, taxikařit dětem a nakupovat jednou týdně v supermarketu. Ostatně Brno, kde sídlí naše redakce, je toho důkazem; začátkem roku americký server Numbeo.com moravskou metropoli zařadil na 46. místo ze 143 v žebříčku kvality života a New York Times dokonce na 27. místo z 52. Velkou nadějí jsou pro Brno také nově zřizovaná Kancelář architekta města nebo připravovaný plán mobility.