Tématy prvního čísla roku 2016 jsou architektura a plánování města ve vztahu ke specifickým potřebám žen a mužů. Jejich reflexe může pomoci vytvářet osvobozený veřejný prostor. Nebudeme se však věnovat velkým urbanistickým zásahům do krajiny či města bez vztahu ke každodennosti. Ukážeme malé proměny s velkým dosahem a představíme přístupy, které vedou k vytvoření prostředí příjemného pro různé uživatele s různými požadavky. Jak ulehčit pohyb po městě osobě pečující a zároveň pracující? Jak navrhnout park, který by mohly využívat všechny věkové, genderové i sociální skupiny? Co může ženám žijícím na předměstí přinést Nový urbanismus?

Stavba je kulturní nadstavbou provozu tiskárny, pokračováním původního konceptu z roku 2001. Z pohledu urbanistických vztahů a vnitřního městského prostoru zklidňuje a sceluje dříve rozdrobenou uliční frontu, integruje objekt trafostanice do objemu a fasády stávající tiskárny. Kulturní funkce přístupná veřejnosti se prezentuje otevřenou konzolou do ulice, kde se logicky propojuje s veřejným prostorem. Uzavřenost původní stavby tiskárny s výrobou směrem do ulice je vyvážena otevřeným transparentním objemem. Architektura původní budovy i nové dostavby se nevztahuje k obytným fasádám okolí, nemaskuje se. Je jiná, plní jinou funkci směrem k městu i místu. Dělá ho bohatším, různorodějším, živějším.

Novostavba pavilonu urbanisticky doplňuje stávající areál základní školy na severovýchodním okraji obce Líbeznice, tvořený hlavní školní budovou z roku 1956 a školní družinou. Stavba byla původně určena pro mateřskou školu, kde navržený prstenec vymezoval kruhovou zahradu pro předškolní děti v rámci zahrady pro školáky. Později, z důvodů finančních a s ohledem na demografický vývoj obce, bylo zadání změněno na základní školu. Pavilon zachovává původní koncept domu obepínajícího venkovní prostředí. Těžištěm dispozice je excentricky umístěné atrium, jež slouží jako venkovní učebna a kolem něhož obíhá víceúčelové foyer integrující funkce komunikace, šaten a společných prostor. Po obvodu je vějířovitě uspořádáno osm učeben, sborovna, hygienické zázemí a jídelna, kterou lze pomocí přestavby snadno proměnit v aulu pro přednášky, hudební či divadelní produkci.

Hodlajíce psáti o všeobecných následcích a o důležitosti železnodrah, náleží především na pravé stanoviště se postaviti, a předběžně v mysli sobě představiti, že již skutečně přítomen jest ten stav, v němž značnější místa evropského obchodu jimi spojena budou. Nejde tu o vzdálenost anebo blízkost této doby, ale o to, zdali z takových ve světě proměn výhody takové vzniknou, aby se zdálo potřebné k založení jich se přičiniti. Já tvrdím, že ano! – Povaha nejbytečnější železnodrah jest: zkrácení prostoru pro obchod, zkrácení času, zvýšení síly v rozvážení tovarů, spolu se značným snížením výdatků za převoz.

Odsunout, či neodsunout? To je otázka, na kterou se brněnští představitelé snaží najít odpověď již téměř sto let. Hlavní nádraží se dosud nachází v původním umístění z roku 1839 podél vnitřního městského okruhu a jeho kapacita i technický stav již dlouho nevyhovují současným požadavkům. Proč je tak složité situaci jednou provždy vyřešit? Podaří se současnému vedení města uskutečnit zásadní historický krok?