O fenoménu kompaktního města, suburbanizaci, o bydlení ve městě a měřítkách kvality života, o výstavbě ve městě, stavební legislativě a nekonečné kauze Pražských stavebních předpisů, o politice a také o tom, jak oni sami bydlí a jaké stavby považují ve městě za kvalitní, jsme diskutovali se třemi architekty, urbanisty, odborníky v oblasti plánování měst.

Pozdně secesní dům postavený kolem roku 1910 podle návrhu architekta Felixe Neumanna je součástí blokové zástavby vymezující hlavní ostravské náměstí. Původně čtyřpodlažní, památkově chráněná stavba s mansardovou střechou a zdobným štítem byla celkově rekonstruována a modernizována, provedené úpravy spočívají především ve zkvalitnění vnitřního prostředí při zachování principu původní dispozice a rozšíření využitelných ploch. Dům je doplněn o výtah a nezbytné hygienické zázemí. Nejvýraznější změnu představuje loftový byt přes dvě podlaží, který je prosvětlen nově vloženou skleněnou stěnou doplněnou šikmými lamelami v původní rovině střechy, jenž svým moderním pojetím přispívá k oživení celého domu i náměstí.

Tématy prvního čísla roku 2016 jsou architektura a plánování města ve vztahu ke specifickým potřebám žen a mužů. Jejich reflexe může pomoci vytvářet osvobozený veřejný prostor. Nebudeme se však věnovat velkým urbanistickým zásahům do krajiny či města bez vztahu ke každodennosti. Ukážeme malé proměny s velkým dosahem a představíme přístupy, které vedou k vytvoření prostředí příjemného pro různé uživatele s různými požadavky. Jak ulehčit pohyb po městě osobě pečující a zároveň pracující? Jak navrhnout park, který by mohly využívat všechny věkové, genderové i sociální skupiny? Co může ženám žijícím na předměstí přinést Nový urbanismus?

Stavba je kulturní nadstavbou provozu tiskárny, pokračováním původního konceptu z roku 2001. Z pohledu urbanistických vztahů a vnitřního městského prostoru zklidňuje a sceluje dříve rozdrobenou uliční frontu, integruje objekt trafostanice do objemu a fasády stávající tiskárny. Kulturní funkce přístupná veřejnosti se prezentuje otevřenou konzolou do ulice, kde se logicky propojuje s veřejným prostorem. Uzavřenost původní stavby tiskárny s výrobou směrem do ulice je vyvážena otevřeným transparentním objemem. Architektura původní budovy i nové dostavby se nevztahuje k obytným fasádám okolí, nemaskuje se. Je jiná, plní jinou funkci směrem k městu i místu. Dělá ho bohatším, různorodějším, živějším.

Novostavba pavilonu urbanisticky doplňuje stávající areál základní školy na severovýchodním okraji obce Líbeznice, tvořený hlavní školní budovou z roku 1956 a školní družinou. Stavba byla původně určena pro mateřskou školu, kde navržený prstenec vymezoval kruhovou zahradu pro předškolní děti v rámci zahrady pro školáky. Později, z důvodů finančních a s ohledem na demografický vývoj obce, bylo zadání změněno na základní školu. Pavilon zachovává původní koncept domu obepínajícího venkovní prostředí. Těžištěm dispozice je excentricky umístěné atrium, jež slouží jako venkovní učebna a kolem něhož obíhá víceúčelové foyer integrující funkce komunikace, šaten a společných prostor. Po obvodu je vějířovitě uspořádáno osm učeben, sborovna, hygienické zázemí a jídelna, kterou lze pomocí přestavby snadno proměnit v aulu pro přednášky, hudební či divadelní produkci.