Na posledním Otevřeném think tanku architektů (OTTA), organizovaném Českou komorou architektů na téma Architektura a společenské vědy, mimo jiné zaznělo, že jedním z problémů dnešních architektů je nedostatečná znalost teorie a související literatury. Mnohdy jim prý chybí širší společenský základ a schopnost správně užívat jazyk, což nelze neustále omlouvat výlučností architektonické profese.

Když přijde řeč na kritiku architektury, většinou panuje shoda, že její úroveň je v Česku nedostatečná. Názory na to, k čemu vlastně kritika je a co mají kritici dělat, se ale docela liší. Je tedy načase rozhlédnout se, jak se věci vyvíjejí dnes, a obrátit na chvíli pozornost mimo českou kotlinu. Ačkoli víme, že kritika není myslitelná bez historie a teorie, chtěl bych jako kurátor čísla představit i její méně akademickou podobu – takovou, která může vstupovat do diskuzí o našem prostředí, takovou, která má šanci oslovit a inspirovat praktiky, studenty i veřejnost.

V listopadu byla v Líbeznicích u Prahy slavnostně otevřena nová multifunkční hala, která slouží nejen výuce tělocviku, ale také kroužkům, kulturním a společenským akcím. Dvoupodlažní stavba využívá výškového rozdílu mezi přilehlou ulicí a plochou fotbalového hřiště, díky tomu se citlivě začleňuje do okolní zástavby převážně rodinných domů a umožňuje bezbariérový přístup do obou podlaží. Budova oválného půdorysu je rozdělena na tři části: uprostřed se nachází převýšená sportovní hala, v postranních „apsidách“ jsou umístěny ostatní funkce. Hlavní hmota domu je provedena jako dřevostavba s předsazeným fasádním systémem z dřevěných hranolů, navazující objekt zázemí je zděný.

Od ledna 2017 střídá Zuzanu Morávkovou na pozici šéfredaktora časopisu ERA21 architekt a dlouholetý spolupracovník redakce Filip Landa. 

V poslední době se, nejen u nás, začaly množit jako houby po dešti novostavby tzv. komunitních center. Soutěž stíhá soutěž, představitelé obcí se předhánějí, kdo bude mít krásnější a účelnější dům pro všeobecné využití. Kde se bere tento fenomén, když slovo komunita je u nás stále spíše cizí?