Hmotová kompozice výstavního pavilonu, tvořená třemi nahoru se zvětšujícími kvádry, je základním principem stavby ze sedmdesátých let architektů Libora Erbana a Jana Bendy. Tento princip byl ale postupem času potlačen a znepřehledněn. Návrh obnovy pavilonu jej znovu navrací, jasně definuje a dále rozvíjí. Část pavilonu je odstrojena, odhalena je jeho konstrukční podstata. Zvolenou kompozicí pevné a průhledné formy je vyjádřeno nové uspořádání objektu, kde se pravá část uzavírá, levá část je naopak pojata maximálně volně a vzdušně. Přeměna v sofistikovaně řízený objekt není skryta a je přiznána venkovním technologickým objektem.

Po vzoru svých vikingských předků dobývá dánská architektura celý svět. Dánové plní architektonické zpravodajství a stránky časopisů od nepaměti. Arne Jacobsen, Jørn Utzon, Henning Larsen, pro každého architekta notoricky známá jména. 
Co to ale dánská architektura vlastně je a proč se o ní všude a tak často mluví? Její historie je popisem emancipace, jejího vývoje z čistě inspirované k inspirující...

Projekt technologického centra naplňuje vizi UMPRUM jako živé a plně funkční součásti centra Prahy. Potřebu vnější komunikace a otevřenosti zhmotňuje čelní fasáda stavby zvýrazněním a otevřením hlavního vstupu. Vynechání vstupního segmentu historizující fasády přes celou výšku dokládá transformaci budovy ze školy základní na školu vysokou. Stavba sestávající ze dvou traktů s dvěma podzemními a pěti nadzemními podlažími poskytuje moderní technologické zázemí pro všechny obory, potřeby prezentace i potřebné technické vybavení pro provoz budovy. Technologické provozy jsou soustředěny do bočních křídel, lehké provozy jsou situovány do středu dispozice. Organizace všech prostor umožňuje vstup přirozeného světla a vizuální propojení centrálních polotransparentních provozů.

Ve významné poloze v centru Prahy, na ulici Klárov hned naproti Starým zámeckým schodům, vznikla po rozsáhlých stavebních úpravách z původní Zengerovy transformační stanice nová galerie současného umění: Kunsthalle Praha. Trafostanice tu v třicátých letech 20. století nahradila ještě předchozí budovu Bruských kasáren a kombinovala tehdy umírněnou klasicistní fasádu s moderně industriálním vnitřkem. Podobný postup nakonec zvolila současná konverze – kvůli požadavkům památkové ochrany zachovává klasicistní fasádu, výstavní prostory však organizuje a pojímá zcela novým způsobem. Tři oddělitelné expozice doplňují konferenční sál, vzdělávací prostory pro děti, kavárna s terasou a umělecký obchod v přízemí.

Rodinné domy tvoří základní portfolio většiny samostatně praktikujících architektů nebo menších architektonických kanceláří. Málokteré studio se ale může pochlubit tak rozsáhlým seznamem realizací a bohatými zkušenostmi s touto typologií jako Stempel & Tesař architekti. V rozhovoru s profesorem Jánem Stempelem a jeho o generaci mladším kolegou Janem Jakubem Tesařem jsme se zamysleli nad otázkami praxe i teorie individuálního bydlení a nad existencí či neexistencí trendů.