Toto číslo časopisu mělo být původně zaměřeno na zoologické zahrady. Různé podněty, shrnuté v úvodním textu (rubrika východiska), však přesunuly naše pole zájmu mimo tato místa světské zábavy z nahlížení do omezených zvířecích výběhů. Pomyslné stírání hranic mezi lidmi a divokými zvířaty překročilo oblíbená celoskleněná rozhraní zoologických expozic. Zvířata se ocitla na svobodě, ve svých přirozených teritoriích, která se vlivem působení člověka významně ztenčila. Obsah čísla hledá možnosti, jak je znovu alespoň částečně rozšířit, a to nejen fyzicky, ale i významově. Snaží se o emancipaci z podřízenosti antropocentrickému pohledu na životní prostředí, o objevování nových ekologií vzájemného mezidruhového soužití. Ukazuje, že znovudivočení nemusí nutně vyústit v regresi, ale může podnítit fascinující transgresi.

Petr Hájek patří k architektům, kteří ve své tvorbě berou zvukovou složku velmi vážně. Už od prvních realizací v rámci studia HŠH architekti se zaměřoval na akustiku, které dokonce dokáže podřídit základní myšlenku a celkový koncept stavby. Jeho zájem o zvuk a hudbu vyvrcholil ve chvíli, kdy stanul na pódiu s významnými interprety a dirigenty jako spoluautor experimentální hudební kompozice. Hovořili jsme s ním o komponované architektuře a urbanismu, o aktuálních projektech jeho ateliéru i o specifických zadáních pro jeho studenty.

Zanedlouho uplyne neuvěřitelných devatenáct let od chvíle, kdy se časopis ERA21 zabýval tématem vztahu architektury a zvuku poprvé. Vyšel tehdy ve spolupráci s architektem a hudebníkem Ivanem Palackým, který se stal vůbec prvním kurátorem čísla, a ustanovil tak pozici přizvaných odborníků, jejichž zkušenosti a profesní rozhled u většiny publikovaných témat využíváme.

V centru města spolupracovat musíte, i když se třeba leckomu nechce. Něco nebo někdo vás donutí. Nemá cenu vzdorovat, jakkoli se to děje. Má cenu se ptát, zkoumat, poslouchat, hledat kompetentní lidi a udržitelná řešení. Zní to logicky a docela jednoduše. Opak je ale pravdou. V případě revitalizace Čelakovského sadů v Praze se za pět let od začátku projektu podařilo mnohé změnit a prošlapat cestu ve sněhu. Stejně jako respektovat cesty vyšlapané jinými.

Čím je dánská architektura specifická, jaké jsou její dějiny a k jaké budoucnosti směřuje? Je jen málo povolanějších současných odborníků, kteří by na tyto otázky uměli srozumitelně odpovědět, než filozof Kristoffer Lindhardt Weiss. Dánskou architektonickou scénu dlouhodobě zkoumá a popisuje pro domácí a zahraniční publikum, přitom je této scény sám neoddělitelnou součástí.