Chceme-li pochopit a dále rozvíjet rozmanitost v tvorbě životního prostředí, bude nutné znovu přehodnotit dialektický pohled na něj. Ne ve smyslu vytváření a zdůrazňování různých polarit, ale skrze naslouchání a rezonanci životodárného napětí mezi nimi. Tak jako je pro vitální ustálenost nezbytná občasná nestálost, je pro životaschopnou domestikaci podstatná určitá míra divočení. Napomáhá totiž otevření se jinakosti, jejíž přijetí nemusí znamenat ztrátu našich stávajících hodnot, ale může být zcela zásadním pro jejich opětovné podněcování a aktualizaci. Vede k překonávání antropocentrického pohledu na životní prostředí a dekolonizaci jeho následků ve prospěch nových ekologií vzájemného mezidruhového soužití. 

Jako aktivní uživatele veřejného prostoru – skejťáky – nás dokáže zaujmout sebemenší detail, kterého si kolemjdoucí většinou ani nevšimnou. Spáry mezi dlažbou, hrany laviček, zvolené materiály, bezbariérovost i průjezdnost městem. Jelikož skateři tráví v ulicích hodně času, městu a jeho fungování dobře rozumějí. Vědí, kde lze nejlépe strávit volný čas, kde se zastavit, sednout si nebo si zajezdit. Rádi s městem a jeho obyvateli interagují a upřednostňují centrum před skateparkem na periferii. Navzájem se ovlivňují s různými vrstvami společnosti. Z výše uvedeného vám musí být jasné, že skejťáci bývají největšími odborníky na veřejný prostor. Jeho kvalitu většinou poznáte na první pohled podle skupiny mladých lidí, kteří na něčem jezdí.

Farní areál v Lidečku tvoří trojice staveb. Barokní kostel sv. Kateřiny Alexandrijské, budova fary z 16. století a novostavba společenského sálu, která nahradila původní objekt kulturního centra z padesátých let. Novostavba svým tvarem kopíruje hranici parcely a vymezuje prostranství pro venkovní aktivity. Symbolika v pojetí architektury jako procesní cesty podtrhuje význam i účel stavby. Na počátku je reprezentativní veřejný prostor před kostelem, následuje cesta podél zastřešeného venkovního prostoru, do kterého je vložen společenský sál, až k zadní terase zahrnující torzo staré kamenné zdi. Dispozičně variabilní společenský sál je konstrukčně řešen jako cihlová stavba s tradičním obkladem z modřínového šindele. Farní centrum v Lidečku je kolektivní dílo: na realizaci se podílela celá farnost, jak finančně, tak manuálně. Stavba získala cenu Grand Prix Architektů 2022 v kategorii novostavba.

Budova Slovenské národní galerie na svou obnovu čekala od roku 2001, kdy byly z havarijních důvodů zavřeny výstavní prostory v Přemostění, kterým architekt Vladimír Dedeček v sedmdesátých letech propojil dvě křídla historických Vodních kasáren. V roce 2012 následovalo uzavření kasáren se stálými expozicemi z důvodu nevyhovujících podmínek pro umělecká díla a nakonec i odstavení knihovny a administrativní části, kterou v témže roce vytopily přívalové deště. Cílem obnovy bylo objevit a scelit rozvrácené funkční a prostorové vztahy, a to jak uvnitř areálu, tak vůči sousedním městským prostranstvím. Řešení vstupních prostorů potvrzuje existující nástupní osu z nádvoří historického objektu a zároveň integruje nově vzniklou osu propojení s centrem města, vycházející z Dedečkovy ortogonální osnovy. Parter areálu se stává součástí přirozených pěších propojení a z galerie se stává otevřená zvoucí instituce.