V rámci článku o budově Vinařství Lahofer jsme kromě dvou nezávislých recenzí publikovali také rozhovor s autory stavby Ondřejem Chybíkem a Michalem Krištofem. Nyní ho přinášíme v plném znění i pro čtenáře našeho webu. 

Budova reprezentativního sídla Vinařství Lahofer je zakomponována do znojemské krajiny poseté vinohrady. Slouží zároveň jako výrobna, prostor pro návštěvníky i administrativní zázemí společnosti. Hlavní myšlenkou architektonického ztvárnění je motiv vinných řádků, který se přenáší dovnitř budovy v podobě konstrukčního systému. Architekti ke spolupráci přizvali umělce Patrika Hábla, který na betonové klenby aplikoval své malířské dílo. Veřejnou funkci budovy podtrhuje venkovní amfiteátr, jejž je možné využít pro pořádání společenských akcí. Na návštěvnické centrum navazují kanceláře pro vedení firmy a zaměstnance vinařství. V průsečíku návštěvnické a administrativní části se nachází vstup do výroby rozdělené do dvou samostatných hmot.

Rekodifikace českého stavebního práva je opředena řadou mýtů. Zejména tím, že je údajně napsána na přání developerů. Základem legendy se stalo memorandum o spolupráci Ministerstva pro místní rozvoj ČR a Hospodářské komory ČR na přípravě předlohy stavebního zákona a související legislativy z roku 2018. První teze rekodifikace ale vydalo MMR už v rámci přípravy „velké novely“ zákona v roce 2017. Hospodářská komora ukončila v únoru 2020 s ministerstvem spolupráci, následné verze paragrafového znění zákona už zpracovávají úředníci ministerstva sami. Připomínková místa výsledek vesměs hodnotí jako promarněnou šanci a další dílčí novelu, která původní cíle nenaplnila. Kritizují vypořádání připomínek, ve kterém zůstaly rozpory a řada nových ustanovení se natolik odlišuje od původní verze k projednání, že připomínkovým řízením vlastně ani neprošla. Na nutnost nápravy zásadních vad v návrhu zákona před jeho přijetím upozornila ve svém usnesení valná hromada České komory architektů.

V roce 2015 se mi povedlo v českém prostředí otevřít téma vizuálního smogu. Vrátila jsem se ze stáže v zahraničí a viděla své rodné Brno jako nikdy předtím: překryté nesmyslným balastem cedulí, nápisů a plachet. Rázem bylo rozhodnuto o investici většiny mého volného času na následujících několik let. 

Slovní spojení průmyslová architektura obsahuje dvě zdánlivě protichůdné představy. Jednu ryze technicistní, rámovanou monofunkční účelností a efektivností; a druhou výtvarnou, podporovanou uměleckými principy a romantizující historií. Synergii našly v konverzích, které výrazněji rezonují českou společností od devadesátých let 20. století. Od té doby vznikly desítky projektů, jejichž úspěšnost se povětšinou měří jejich současnou (ne)existencí a mírou umělecko-architektonické invence při jejich záchraně. Opomíjeno však často zůstává to hlavní čili samotní protagonisté konverzí průmyslové architektury.